OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
ARSONISTS GET ALL THE GIRLS jsou velmi zajímavý hudební úkaz. Mladíci z Kalifornie mají talent, dravost, nebojí se experimentovat a jejich sympaticky zběsilá masáž absorbuje spoustu vlivů. Zprávy o chystané novince „Motherland“ provázelo tedy z mé strany velké očekávání, které ovšem přiznávám se, po prvním poslechu vystřídaly protažený obličej a citoslovce údivu. Pojmenování alba avizuje návrat domů, do vlasti, což nelze s úsměvem komentovat jinak než, že jestli to u nich doma vypadá takhle, tak to tedy no nazdar!
Označení deathcore nadále může být, je třeba však přihodit termín mathcore, a od věci nejsou ani slova experimental, grind nebo chaotic. ARSONISTS GET ALL THE GIRLS povolili stavidla své hyperaktivity a výsledkem je nejen mohutné přitvrzení, ale též šokující příklon k neuspořádanému a výstřednímu projevu, kterým jsou proslulé spolky typu WAR FROM A HARLOT´S MOUTH, IWRESTLEDABEARONCE nebo THE DILLINGER ESCAPE PLAN.
Na albu je téměř hmatatelný energetický i tvůrčí přetlak. Neustále probíhají změny tempa, extrémní palbu střídá ještě extrémnější, skladby jsou nepravidelné, jak z náhodných útržků poslepované a je těžké odhadnout, kam se kapela pustí v následujícím okamžiku. Nahrávce dominují vysoké rychlosti, často ale nastupuje i matematicky nepravidelný rytmus, dvoukopákový válec nebo hutná riffovačka. Mezi regulérní skladby kapela vkládá kratší bláznivé kousky, jako je instrumentální „West Cliffs“, kde hraje bezmála tři minuty pouze bicí a piáno, nebo ani ne minutový úlet „Waiting For The War To Die“, či schíza jménem „ Our Super Symmetry“, které dotvářejí textově započatou, řádně úchylnou image souboru.
Plusem novinky je kvalitní, charismatický řev a samozřejmě bicí, které nejsou hrané úplně obvyklým stylem a podílejí se asi nejvíce na novém a divokém výrazu ARSONISTS GET ALL THE GIRLS. Kytary též nejednou překvapí pěkně groove riffem či zběsilou vyhrávkou a samozřejmě nelze nezmínit ani infantilní „nintendo“ klávesy model 1985, ze kterých nadšením sice nehořím, ale beru je jako prvek, který ke kapele patří.
Všechny ty sypačky, řežby a výkruty, kterých je album plné, vypadají na první dojem vskutku šíleně a obtížné na poslech, ale po čase (…a v určitém duševním rozpoložení) své kvality přeci jen vyjeví. „Motherland“ stojí na instrumentální jistotě, má podařený zvuk a pořád ještě ctí některá pro tvrdou muziku důležitá pravidla. Skladby „Gooseknuckle“, „Avdotya“, „Hemlock Like This“ (ty breaky v závěru jsou boží!) nebo „Tempest“ jsou prostě pecky jedna radost a obsahují nemálo momentů, které způsobují samovolný pokles dolní čelisti. „Motherland“ sice nenabízí tolik výrazných a chytlavých momentů jako předchozí zářez „Portals“, který byl mnohem více stravitelný až hitový, ale jedná se opět o bezesporu velmi osobité dílo.
Kdybych měl neznalému člověku předvést, co mne na téhle partě tak bere, pustil bych mu první dvě minuty z „Tempest“. Tam to všechno je. Po půl minutě sekaného deathcorového masakru vyběhne svižný punkový kvapík následovaný hutným dvojkopákem, vzápětí se rozezní šílené výjezdy na kytaru, které po chvíli zvolna přecházejí v další zasekávané breaky. Zní to bláznivě, je to drtivé a je to groove. Zkrátka naprosto dokonale šílená záležitost.
ARSONISTS GET ALL THE GIRLS se naplno oddali své šílenosti. Je to síla!
8 / 10
Arthur Alvarez
- kytara
Jaeson Bardoni
- kytara
Jared Monette
- vokály
Sean Richmond
- klávesy, doprovodné vokály
Garin Rosen
- bicí
Greg Howell
- basa
1. Rise To Fall
2. Neck Of The Contrast
3. Gooseknuckle
4. It Was A Memoir
5. Dr. Teeth
6. Avdotya
7. Waiting For The War To Die
8. West Cliffs
9. Hemlock Like This
10. Woebegone
11. Our Super Symmetry
12. Will Someone Please Turn Down the Ocean?
13. Tempest
Vydáno: 2011
Vydavatel: Century Media
Stopáž: 38:05
Produkce: Zack Ohren
Studio: Castle Ultimate , Fremont (USA)
Portals ma dostal. je to skvely album plny napadov a agresivity, citelnej i počutelnej. A Motherland zaradil v oboch smerom dalsi prevodovy stupen... Agresivnejsie, namakanejsie, absolutne skvele zvukovo aj atmosfericky. Dal by som aj 10 bodov... to si ale necham na dalsi pocin tychto blaznov.Lebo ak sa nic v napredovani skupiny nezmeni... isto bude max hodnotenia hodny. PS: po tretom vypocuti pocitujem silnu túhu vidiet live a odniest si ich tricko
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.